Teď sem ve třeťáku na ČVUT Fakultě stavební a pořád zjišťuji, co všechno neznám a co jsem se ještě nestihl naučit.

A kupodivu to všechno pozoruji na tvorbě projektové dokumentace k našemu budoucímu domu

V podstatě projektovou dokumentaci dělám během studia, pod „dohledem“ vzdáleně příbuzného projektanta Ing. Zbyňka Wolfa. Teda spíš jsem si myslel jak to zvládnu levou zadní a v podstatě to vezmu po školním vzoru „jedna konzultace a rovnou finiš“

Projekt už dělám cca půl roku a pořád se blížím k závěru jen malinkatými dětskými krůčky, teda na začátku to šlo pěkně svižně, ale čím víc finišuji tím pomaleji to jde.

Navíc sem snad začal trpět menším stihomamem Kdykoli jdu mezi svoje známé, nebo budoucí známé, tak jen čekám odkud přijde první otázka typu „Tak jakpa jsi daleko s tím projktem?“, nebo „Kdypa začnete stavět?“ a popravdě už mi je docela trapně při odpovědi typu „Mám toho spousty do školy, nemám moc času na tom dělat“, přeci jen už na tom dělám přes půl roku

A tady ve mně klokotá myšlenka, že dělám strašně pomalu nebo se tomu projektu věnuji mnohem méně než bych mohl

Pak další stresy přicházejí, když mám jít za Zbyňkem to zkonzultovat, nebo se ptát na věci u kterých si nejsem moc jistý. Pomalu se opotím víc jak na posledním match-ball termínu z Pružnosti pevnosti Ale faktem je, že Zbyněk je v pohodě, ve všem mi v klidu poradí a ještě se zasměje tomu, jak sem z něho nervózní

A jak do toho pomalu pronikám, tak pomalu začínám chápat docela vysoký ceny projektových dokumentací a časovou vytíženost solidních projekčních kanceláří.

Proto pokud něco chcete po projekční kanceláři a zdá se Vám, že jim to trvá poněkud déle, než se Vám zdá, tak mějte strpení. Ono udělat hrubý návrh, je sice otázkou chvilky, ale dotáhnout to do konce v odpovídající kvalitě a propracovanosti, už je otázkou mnohem delšího času.

Tím ale zase nechci ospravedlňovat sám sebe a svou pomalost A taky chci upozornit, že to nebudu mít propracovaný do dokonalosti, ale jako malý bezvýznamný plus si dávám za snahu

P.S. Projekt bude do týdne tedy snad  a odpusťte mi množství smailíků v článku, ale už mi krapet cáká na maják

Jako první musím sousedů vytknout jednání alá malé děti. Byly jsme u nich čtyřikrát s jedním a tím samým nápadem a chtěli jsme jen jedno, umístění větračky do koupelny s mléčným sklem a vikýř ke schodišti s mléčným sklem, případně s luxfery.

Při první návštěvě nám naslibovali jak nám ve všem vyjdou vstříc a jak se to perfektně vyřeší. To jsme tam jen byli se záměrem a chtěli jsme zaměřit stav.

Při druhé návštěvě jsme chtěli aby jen podepsali to na čem jsme se domluvili při první návštěvě. Bohužel tam byl jen pan Dufek, že prý žena je pryč. Tak jsme tam nechali pohledy budoucího stavu a připravený formulář.

Při třetí návštěvě si začali stěžovat, že prý syn si nepřeje posunutí jimi nelegálně postavené garáže, přilepené na naší severní zdi, ještě navrch s jedním nosným trámkem zapíchnutým do naší zdi. To tam byla Pavlínka pro ty podepsané papíry. To už jsem byl dost rozčílený. To už běžel asi 2–3 týden co to doma řešili.

Při čtvrté návštěvě jsem tam šel já a můj budoucí tchán. Chvilku sem měl pocit, že to bude asi boj na nože Chvilku se tam objevovali řeči typu „Když Vy budete trvat na posunutí naší garáže, tak my Vám tu nepovolíme žádné okna“. To by pro nás nebyl zas takový problém, jako pro ně ta garáž

Nakonec si nejspíš uvědomili, že s tou garáží nejspíš neuspějí a odebrali se podepsat co mně nejvíc rozesmálo, byl jejich návrat s vítězným úsměvem, že na druhou stranu napsali za jakých podmínek souhlasí

Shodou okolností to byly podmínky se kterými jsme za nimi prvně přišli, takže sem se bavil velice. A jako vrchol pobavení mi sloužila myšlenka, že mi potřebujeme jen jejich podpis, že berou na vědomí, že budeme stavět. Takže jejich podmínky na druhé straně papíru jsou jen jejich výkřikem do tmy

Ostatně, pokud budou vznášet námitky na stavebním úřadě, při ohlašování našich stavebních úprav, tak už mi dojde trpělivost a budou se moci rozloučit se svojí tolik hájenou garáží.

A rada pro budoucí stavebníky: pokud budete stavět na ohlášku, tak sousedy řešte jen oznámením písemně přes poštu, ušetříte si jejich hloupé poznámky

Jedni sousedi nám vyšli vstříc naprosto dokonale, ale to bude možná tím, že se pro ně nic ze stávajícího stavu nezmění. Tedy k nim budou zase jen holé zdi našeho domu.

Ale u druhých sousedů to je momentálně horší. S předchozím majitelem se pouze slovně domluvili, že si k zadní stěně domu přistaví dřevěný přístřešek pro auta, rozměry cca 5 na 5 metrů. Dle našich odhadů to bylo ještě za platnosti starého stavebního zákona a tak potřebovali pouze územní rozhodnutí. Bohužel si nejsme jisti jestli územní rozhodnutí dostali, případně jestli to vůbec řešili.

Stávající majitelé by nebyly proti ten přístřešek odsunout o kousek dál, avšak jejich syn to nechce. Vzhledem k tomu že přes týden bývám v Praze a tento poznatek se zatím pouze dozvěděla Pavlínka, tak tam razím a doufám že se mi podaří zůstat při domluvě v klidu Jsem totiž poněkud vznětlivý

Při bližším studiu starého stavebního zákona, ale i nového, jsem narazil že při stavbě garáže, přístřešku pro auta, musí být dodržena minimální vzdálenost od hranice pozemku 2 metry (důvod požární bezpečnosti). Tak doufám že to bude fungovat jako dostatečná páka k posunutí přístřešku.

Pokud znáte někoho znalého stavebního zákona, starého i nového, tak bych byl moc rád za kontakt. Popřípadě jestli se nám to podaří zjistit, tak se s Vámi o řešení podělíme.

Zatím Vás alespoň žádáme o držení palců

Loni krátce po začátku letních prázdnin jsme se rozhodli poohlídnout po nějakém pozemku vhodném ke stavbě. Já osobně jsem nebyl proti koupi starší nemovitosti a pustit se do stavebních úprav, případně úplné demolice. Říkali jsme si „rok před svatbou nám snad bude stačit“ A jak pěkně jsme se mýlili

Hledání nám dost usnadnil můj táta. Hned první víkend přines nabídku starších objektů v okolí Domažlic. I když Pavlínka nezářila štěstím, tak nakonec svolila ke schůzce s makléřem a majitelem objektu v Újezdě č.p. 38. Shodou okolností v obci, kde doteď Pavlínka bydlí, ještě větší shodou okolností takřka naproti budoucímu tchánovi a tchýni. Kupodivu ani nikdo v obci ani netušil, že je objekt na prodej.

Při návštěvě nás drobet jímala hrůza, obzvlášť budoucí paní Dvořákovou. Na zhodnocení jsem tam byl já, Pavlínka, můj otec, budoucí tchán a švagr. Ani nevím jak, ale já, tchán a švagr jsme se nějak záhadným způsobem shodli, že když se skoro celá stavba rozbourá a znova postaví tak to ujde.

Slovo dalo slovo a už jsme skládali rezervační poplatek a chvilku na to zbytek částky. Od rozhodnutí, že se porozhlédneme po pozemku ke závaznému rozhodnutí pro koupi uběhl cca jeden měsíc pro někoho málo, pro někoho dost nás až jímala hrůza z rychlosti rozhodnutí, které jsme byli schopni udělat.

Nějaké základní fotky najdete ve fotogalerii, ale zatím jen pro představu.

Základní informace:

• pozemek: 269m²
• zastavěná plocha: 149m²
• vlastní voda
• bez přípojky vody, kanalizace a plynu
• cena: přiměřená

Ideální zastavěná plocha nám poskytuje nutnost stavbu pouze ohlásit a provádět svépomocí, přesně to co jsme potřebovali. Po konzultaci s projektantem Ing. Zbyňkem Wolfem jsme se rozhodli pro stavbu formou stavebních úprav, která nám umožňuje ponechat pouze část stávající stavby, v našem případě „kamenné sklepy“, a zbytek vyzdít ponovu. To vyřešilo spor mezi mnou a Pavlínkou, který spočíval v tom, že Pavlínka chtěla žít v novostavbě.

Momentálně finišujeme s projektem a brzo začneme s bouráním a stavbou. Takže se tu budou postupně objevovat informace o různých fázích stavby. Zkrátka jak nám stavba pokračuje

Tak držte palce anebo vyhrňte rukávy a přijďte přidat ruku k dílu

Jedná se o tří-hvězdičkový hotel s kvalitním zázemím, dobrým jídlem a výbornou obsluhou. Pořádají zde bály a v letních měsících dokonce diskotéky.

Zprvu jsme o žádném hotelu neuvažovali, ale po nabídce ze strany Pavlínčina staršího bratra jsem trochu změnili názor. Hotel totiž patří rodině jeho spolupracovníka. Tak sme se rozhodli vyrazit a prozkoumat terén.

Hotel leží na trase Domažlice-Folmava a nejde minout. Na první pohled jsme byli trochu pesimisticky naladěni, obzvlášť po předchozí návštěvě restaurace U Svatého Jána. Ale šlo se testovat

Restaurace je prostorná, dobře zařízená a členěná. Obsluha se nám okamžitě začala věnovat a mile nás překvapila nabídkou jídel. Polévku jsme ale tentokrát raději vynechali.

Překvapením v jídelníčku byla zvěřina, jídel ze zvěřiny tu bylo dost a cenově přijatelně. Bylo nám sděleno, že zvěřinu odebírají z obory od Horšovského Týna. Takže žádné srnky sražené autem

Jídlo bylo rychle uděláno a chuť byla výborná. Porce byly dostatečné na nasycení (mám váhu přes 90 a jen tak něco mě nezasytí). Takže opět doporučení pro jedlíky V jídelníčku figuruje i italská kuchyně, včetně pizzy. Výběr bude určitě vyhovovat většině lidí.

Velmi milým překvapením pro nás byla obsluha, která se neorientovala jen na přehršle Němců a výborně s námi jednala. Byli ochotni nám odpovědět na každou otázku a při zmínce slovíčka „svatba“ rozjeli vábení

Ihned nám poskytli veškeré informace, ukázali sál a poslali za spolumajitelku hotelu. Tam začalo druhé kolo vábení. Provedli nás po hotelu, ukázali pokoje kam by bylo možné ubytovat hosty a dokonce pro novomanžele nabízejí pokoj zdarma, samozřejmě jen na jednu noc.

Domluva s nimi byla opravdu výborná, v porovnání s restaurací U Svatého Jána, a tak jsme se dohodli, že nejspíš máme vybráno. Zbývalo už jen dostat sem rodiče a získat je taky pro tento hotel.

Výhoda je hřiště pro malé děti, takže se nám alespoň nebudou děti moc nudit na oslavě a rodiče je budou moct někde zabavit.

Ale teď ještě nějaké poznámky pro možné návštěvníky hotelu Bohmann.

Jedinou nevýhodou, která nás opět zamrzela, je absence nekuřáckých míst. Sice je tu filtr na čištění vzduchu, ale určitě znáte jejich účinnost Obzvlášť při hranicích s Německem.

Pokud sem zavítáte někdy na nedělní oběd tak určitě neprohloupíte, chce to jen doufat že sem nedorazí dost Němců, kteří kouří jednu cigaretu za druhou. Ale jinak super volba.

Jedna z možností byla restaurace U Svatého Jána v Trhanově a tak tady je malá recenze.

Pokud hledáte příjemné posezení, tak jste našli správné místo. Obzvláště nádherné je posezení na terase nad trhanovským rybníkem. Restaurace si potrpí, stejně jako každý jiný Chod, na svůj původ. Chodskou tématiku tu najdete snad všude. Ale do restaurace nechodíme jen kvůli výzdobě

Určitě důležitější činnost v restauraci je zkrotit hlad, takže se přesuneme k jídlu. Jídelní lístek je obsáhlý a nabídka nadmíru uspokojivá. Strávník sem docela náročný, takže mi můžete věřit. Polévku bych doporučil jen bezedným jedlíkům, kteří se nebojí velkých porcí. Pavlínka už po ní neměla moc sil na hlavní chod. Jinak polévka byla velmi dobrá a poctivá. Což za cenu cca 30 korun vykouzlí úsměv na tváři kdekomu.

Hlavního jídla bývá na talíři dostatek (150–200g) a talíř bývá nádherně ozdoben. Lahodí to jak oku, tak i žaludku. Výběr je opravdu bohatý tak si tu vybere každý – od ryb, přes zvěřinu, saláty, těstoviny až po maso všeho druhu. Nabídky jsou i pro větší společnosti typu vepřové šunky na kosti nebo husy po chodsku.

Pro zapití Vám bude k dispozici opět bohatá nabídka nápojového lístku. Z nabídky piva tu máte Prazdroj 12^o, Gambrinus 10^o i 12^o, Velkopopovický Kozel světlá 10^o, 11^o a tmavá 10^o a pro řidiče Radegast Birell. Pro někoho málo, pro mě dostatečná nabídka piv.

Obsluha je kvalitní, ale dle našeho názoru jen když mluvíte německy. Orientace na blízké německé sousedy je tady evidentní. A nebo dát jasně najevo že přijíždíte z daleka. Odtud plyne další nevýhoda. A to že většina Němců nevydrží bez cigarety. Nám se bohužel nepodařilo dopátrat nekuřáckého koutku, takže nevím kam bychom si sedli kdybychom měli malé dítě .

Cenově se restaurace trochu podceňuje, za jejich jídlo bych byl ochoten dát i víc Takže pokud jste ochotni překousnout orientaci na Němce a jste poblíž Domažlic, tak bych restauraci U Svatého Jána viděl jako velmi dobrou volbu.

Snad Vám bude chutnat stejně jako nám